Plán plánů!

V pondělí jsem byla běhat podle plánu, jak jsem si stanovila, stejně tak jsem si odcvičila svou klasiku a měla jsem náramně dobrý pocit po těle i po duši. Endorfiny jsou prostě hrozně fajn a říkejte si, co chcete.


Plavání začíná až příští týden, takže úterý jsem se více věnovala škole a procházela si nějaké články po docvičení svých klasik (výzvy, posilování břicha a protahovačka).

Dnes jsem sice měla jít běhat, ale nešla. Prostě se mi nechtělo a dospěla jsem k závěru, že se nebudu nutit do něčeho, co mé tělo nevyžaduje, ono si říká moc dobře, kdy chce sportovat a kdy ne. Buď to ignoruji a jedu i přes jeho rezervy, anebo si řeknu - hele, Zavčo, dost, měla bys dát chvíli oraz. Přesně tohle jsem si řekla dnes, nechci si zadělávat na další zdravotní problém. Časem Vás s těmi svými seznámím, no, v mém věku to je docela slušná kanonáda, za kterou by se nemusel stydět osmdesátník.

Zítra uvidím, čeká mě cesta domů, dopoledne v práci a část odpoledne ve škole půlené tou cestou. Domů dorazím celkem pozdě, tak si zřejmě odcvičím své výzvy a klasiku břišních posilování a dám klídek. V pátek snad bude hezky, abych konečně projela kolo, to samé v sobotu.

Uff, to jsou snad samé výmluvy, ale napíšu Vám článek, proč je dobré poslouchat své tělo a proč je dobré mu vyhovět. Nic nebude vědecky podložené, ale vše bude naplněno osobní zkušeností. Sama sice ještě tolik tělo neposlouchám, protože jsem zaměřena na výkon a výdrž, ale už uznávám, že někdy to je vážně třeba. Tělo Vám dá několik signálů, že chce odpočinek, když je nebudete poslouchat, tak Vás jednou sejme totálně. Takže s rozmyslem, s rozmyslem, byla by škoda, abyste se odrovnali jako mladí - i já to už konečně začínám vidět a mám z toho radost, jen se s tím naučit pracovat a nesnažit se neustále si něco dokazovat.

Konec! Jde se za zábavou.