den startoval brzo ráno, v 5 hodin mi sestřička přišla změřit tlak a krátce na to mi "pustila" žilou antibiotika kvůli plastice - tak mi to bylo vysvětleno. Tlak jsem měla nízký, nižší než obvykle a 88/50 fakt není moc vysoký. Tak mi další sestřička (shodou náhod kamarádka z jazykového gymnázia, kterou jsem tu úplně náhodou potkala!) přišla změřit tlak znovu. Hrozně jsme se smály, v jaké situaci jsme se tu potkaly, ona na praxi, já jako pacoš. Moc ráda jsem ji viděla.
Dnes jsem byla první na operačním programu, takže sál byl nastartován s mým příjezdem na něj. Bylo to velmi zajímavé, nedostala jsem žádnou premedikaci, tedy žádný lék, který by mě ještě před samotnou narkózou "oblbnul", takže jsem vše vnímala svěžími smysly. Zajímavé, co Vám budu povídat.
Probudila jsem se ještě na sále, kde jsem zamávala na kamarádku, která šla na řadu po mně. Docela vtipná situace, už si mysleli, že přijede celý fotbalový tým, když viděli, že se známe :). Sranda to byla. Cestou jsem ještě usnula a nepamatuji si. Na pokoji jsem spala celkem dlouho, i když paní (82 let) na vedlejším pokoji si chtěla hodně povídat, ale to si nepamatuji, protože v narkóze jsem byla asi hodinu a půl, docela dlouho, takže jsem byla stále omámena.
Tři hodiny po narkóze ještě nepít a asi 5 nejíst. Uff, takové sucho v puse jsem dlouho neměla. A pak jsem se mohla napít a zároveň se mi chtělo jít na WC. Tak jsme pomalu vyrazila, ale mírně jsem to přecenila a zkolabovala jsem. Prudce mi klesl tlak a kolaps byl na místě. To tedy byl zážitek. Jak se mi zúžovalo vědomí a ačkoli jsem ho úplně neztratila, dle slov sestřiček za mnou přiběhly v době, kdy jsem již nic nevnímala a měla prázdný pohled. Ihned mě položily na zem, daly nohy nahoru a po pár minutách se mi udělalo lépe, takže mě převezly na postel a teď už to je dobré. Druhá procházka na toaletu dopadla úspěšněji a byla zvládnuta.
Večer si s kamarádkou pustíme film, konečně jsme spolu na pokoji, a pak půjdeme spát. A jinak? Co Vám budu povídat, čekala jsem, že to bude bolet více, s nohou již hýbu, sice ji neohnu do 90°, ale pár jich už je. Jen se mi to hodně moc plní krví a v drénem odtéká také spoustu výpotku. Jsem tedy zvědavá, jak to bude nadále vypadat. Ale jsem překvapena, že bolest je velmi přijatelná, v podstatě přes bolest jenom cvičím, jak mi ukázal fyzioterapeut a jde to z tuha, ale jde! A já mám motivaci to brzo rozhýbat, abych se mi to dobře zhojilo a neochably mi extrémně svaly!
S jídlem to je dnes hodně mizerné. Asi o půl 3 jsem dostala své první jídlo, bylo moc dobré. Vážně jsem si pochutnala :). Vzhledem k takto pozdnímu obědu jsem vynechala svačiny. O druhém jídle, večeři, kterou jsem dostala, se to říci nedá, ale po takové době jsem měla to jídlo, až mi přišlo k chuti. Čtěte dále a dozvíte se, co to bylo.
Snídaně: Propofol (uspávací látka)
Oběd: Hrachová polévka s krutony, pečené kuřecí stehno, brambory
Večeře: Párky, konzumní chléb (1,5 krajíce jsem snědla)
Dezert: Sněhurky - načly jsme je s kamarádkou, neb jsme si je koupily jako odměnu do nemocnice na dlouhá nudná odpoledne :). A jsou Yummy.
Bylo to vážně dobré. V nemocnicích mám štěstí, zatím mi v nich vždy chutnalo a opravdu si nemohu na obědy stěžovat!
Sice je standartně nejím, ale snad mi to tělo pro jednou promine.
Yummy! Užíváme si u filmu!
Drén mi odvádí výpotek do nádoby, i tak je koleno hodně oteklé a je to na první pohled zřetelné. Nicméně to je pár dní po operaci naprosto normální, takže mě to vůbec nerozrušuje :).
Žádné komentáře:
Okomentovat