Nezbývá, než se nepodělit! Máte psa? A také udrží tajemství tak půl minuty, než se na něj někdo zeptá? Jo, přesně takový je ten můj! Aneb co nevím, to nepovím! Respektive neštěknu. Dnešní dopoledne je toho důkazem!
S kolenem stále chodím na RHB, nevypadá to moc dobře, ale o tom zase příště. Nemám moc náladu kamkoli cokoli psát, abych pravdu řekla, poslední dobou mi není moc do smíchu. Ale to také zase příště.
Teď se chci podělit o dnešní super historku s mým pesanem. Už jsem Vám řekla, že to je 45 kg malamut? Ne? Tak teď to víte. A tenhle drobek se tuze rád mazlí. A nejvíce se mu líbí u mě v pokoji, tak se rochní, co to jde.
I dnes se přišel podívat a jelikož mi zbývalo plno času, než jsem se měla vydat na RHB, tak jsme si trochu pohráli. A je to drzoun! Vlezl mi do postele! Což o to, to mi nevadí, pokud v ní nebude dělat lotroviny a neušpiní mi ji. Takže jsem se směle vydala k němu - čti na kraj postele, kde jsem se nějak vmáčkla. Tak jsme se mazlili a tulili, Falco celý šťastný. Jenže čas vypršel a bylo třeba, abych se vydala na rehabilitaci. A tak mu říkám: "Falco, seskoč a jdeme ven." A z kuchyně se ozve mamka a povídá: "Odkud to má seskočit?" Uvědomuji si, že u nás je zakázáno, aby pes šel do postele, tak rychle odpovídám, že ze židle. Mamce to nedá, vejde do pokoje a říká: " Falco, ukaž mi, odkud jsi měl seskočit?" A Falco nelenuje, od dveří se vrátí zpátky k posteli, ukáže do ní čumákem a spokojeně se koukne na mamku - přece by nelhal!
"Jo, pěkná židle!" Pronesla mamka, usmála se a odešla. Vzala to s humorem, protože Falcova bezprostřednost prostě neměla chybu!
Po dlouhé době jsem měla chuť podělit se s vámi o něco hodně radostného a tohle mi přijde jako super historka ze života se psem :).
A co vy? Máte podobně vtipné historky a zážitky s milými? Podělte se o ně!
Žádné komentáře:
Okomentovat